Památník Terezín

Kvůli pandemickým opatřením se nám letos nepovedlo odjet s žáky 8. a 9. třídy na prohlídku Památníku Terezín -Malé pevnosti a návštěvu Ghetta, kterou jsme měli na 1. června dva roky dopředu zajištěnou. Podařilo se nám ale zajistit zajímavý interaktivní program pro žáky 9. třídy, kteří si období 2. světové války nastudovali v hodinách dějepisu a mnohé také poznali na literárních textech autorů píšících v této nebo o této době. Tato příprava, zkušenosti a znalosti pak umocnily samotný průběh a prožitek celého dne, kdy jsme měli možnost se přes meet připojit do Terezína a prožít v něm jedem školní den. Byl to pátek 4. června. Naše návštěva měla tři části-Terezínské ghetto, Láska v ghettu a Virtuální prohlídka malé pevnosti.

V úvodní části jsme se dozvěděli, proč a jak byla pevnost postavena, za jakým účelem, jak byla využita za války, viděli jsme části města, kasárna, hřbitov, mansardy, život ve městě, zhlédli jsme předměty na výstavkách, fotografie a mnoho dalšího s velmi zajímavým výkladem. Druhá část byla aktivní. Po zhlédnutí videí s výpověďmi přeživších jsme si povídali o tom, co si myslíme, co cítíme, jak dobu vnímáme, jaké to v ghettu bylo, jakou roli v této době hrála láska. Jana Renné Friessová ve své knize Pevnost mého mládí napsala: „Přesto zůstávala láska průzračnou kapkou vody posilující v člověku naději. Naděje často hasly dřív, než se rozhořely, ale v podmínkách apokalypsy může být i hodina života dlouhá.“ V závěru jsme virtuálně prošli Malou pevností, kde jsme viděli Národní hřbitov, vstupní bránu s nápisem Arbeit macht frei, cely, nástupiště, kanceláře, balíčkárnu, marodku, koupelnu, dezinfekční stanici, márnici, popraviště, Bránu smrti, samotky, panský dům, bazén, kino a další. Seznámili jsme se také s akcí Terezínská tryzna.

Celým dnem nás provedli tři průvodci a celkem netradiční, zvláštní atmosféra. Díky opakujícím se slovům (protektorát, váleční vězni, Židé, transporty, cela, smrt, strach, ghetto, esesáci, útěky, tajná korespondence, pláč, nemoci, tyfus, úplavice, bití, nelidské mučení a ponižování, těžká práce, vyhlazovací tábory, zostřená vazba, nedostatek jídla a pití, popravy, gestapo, vojáci SS) jsme se cítili tak nějak divně-cítili jsme úctu a obdiv k těm, kteří si těmito hrůzami prošli, prožívali jsme soucit, bolest, smutek, ale i vztek. Vše jsme si ale uložili do našeho pomyslného kufru vzpomínek, znalostí, a tak nikdy nezapomeneme na události a hrůzy války, které ovlivnily naše dějiny, naši budoucnost a vždy budeme mít na paměti, že toto už nikdo nikdy nesmí prožít. Chceme mít svět klidný, šťastný, láskyplný a usměvavý.

Děkujeme za možnost se této akce zúčastnit.

Mgr. Zdena Kramerová